Naděje neznamená, že se nic neděje...
Naděje nám dává víru
k žití ve vnitřním míru.
Tiší naše smutky
a přináší nové skutky.
Je s námi ve dne v noci
a tolik se snaží nám pomoci.
Zpívá a hraje jen čisté tóny,
vystačí si i slabě, nepotřebuje žádné mikrofony.
Poslouchej, jak ti napovídá,
kudy se dát a že už končí ta bída.
Naděje je hořící svíce,
když se ti zdá, že už nemůžeš více,
když myslíš v nemoci,
že už ti není pomoci,
hlasitě na ni zavolej,
ať nemusíš běžet smutně na kolej.
A když už ti zbývá poslední mince,
naděje zavrní : " Bude líp! " třeba jen tence.
A když už je kapsa zcela prázdná,
nezbývá ani ta mince žádná,
i tak v naději zabojuj,
nevadí že jsi ještě šlápnul do... a je to fuj !
Naděje je kamarádův soucit,
když se v srdci usadí ten laskavý pocit.
Naděje je, když najdeš cestu
a v zimě máš ještě vlněnou vestu.
Když ti dá máma pusu
a vlak pořídíš stihnout v klusu.
Naděje ti pomůže najít i cíl,
jen tomu věnuj pár chvil.
Naděje je totiž tvůj přítel,
jen tvá mysl je často špatný velitel.
A když je někdy těžké dojít k cíli,
naděje posílí každou tvou míli.
Naděje je plamen hořící,
poslední slza a úsměv se rodící.
S nadějí jde ráno dobře vstát,
i když celou noc nemůžeš vůbec spát.
Naděje má různé podoby,
stále napovídá - co KDYBY?
S nadějí jde prý všechno lépe,
tak to znovu prociť, kde to v těle tepe.
Naděje prý umírá poslední,
tak hlas srdce raději poslechni.
S každým novým dnem naděje zas přichází,
nemusíš se bát, ona sílu neztrácí,
a být jejím přítelem se vyplácí.